A už je tu zas ten vánoční čas. A mnozí bychom si přáli vrátit se zpět ke kořenům a původnímu duchu Vánoc. To ještě nešlo o žádnou komerci, ale hlavně o chvíle strávené společně s rodinou a trocha rozjímání nad životem a sebou samým. Jaký je tedy původní význam různých svátečních období a oslav na konci roku? A jak toto období prožívali naši prarodiče?
Advent
Slovo advent pochází z latiny a znamená příchod. Je to období čtyřech týdnů, které vždy začínají nedělí. Je zajímavé, že neděle je den, kdy Stvořitel podle Bible začal tvořit svět. Odpočinul si až sedmý den v sobotu. Adventní období se vyznačuje radostným očekáváním narození Spasitele. Mnoho zvyků a činností je spojeno s duchovními přípravami na Vánoce. Je to doba rozjímání a dobročinnosti. Tradičně je to doba půstu. Období, kdy byly zakázány zábavy, hodování a někde dokonce i svatby.
V křesťanské tradici je advent také dobou zklidnění. Je to pochopitelné, jelikož zemědělský ráz života našich předků se přirozeně řídil střídajícím se obdobím intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce, a obdobím klidu a odpočinku v zimě. Ačkoliv odpočinek to byl jen od práce na poli. Vždy se našlo dost práce i v domě, jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní apod.
Z adventních zvyků je nejvýraznější asi adventní věnec, nejčastěji se čtyřmi svíčkami. Tři svíčky jsou fialové nebo modré a jedna růžová. Fialová či modrá barva symbolizuje duchovno, pokání, zklidnění a pokorné čekání. Ve stejném období slaví Židé svátek Chanuka, při kterém se zapalují svíce na tradičním svícnu. Z tohoto zvyku také vychází křesťanská tradice zapalování svíček na adventním věnci.
Důležité je nejen zapálení svíce vždy v adventní neděli, ale také jejich pořadí. Na první adventní neděli se zapaluje první fialová nebo modrá svíčka. Dostalo se jí názvu svíčka proroků. Odkazuje na velké množství proroků, kteří v Bibli předpověděli narození Ježíše Krista a jeho úlohu v plnění Božího předsevzetí.
Jako druhá v pořadí je opět fialová svíčka, která se zapaluje druhou neděli adventu. Říká se jí betlémská, a má symbolizovat lásku a připomínat Ježíškovy jesličky. Jen pro upřesnění – jesle jsou taková ta dřevěná konstrukce, do které se dává seno jako krmení pro dobytek v zimě. Do nich tedy Marie položila novorozeného Ježíše. Těhotná Marie byla totiž s Josefem na cestách kvůli vládnímu nařízení o sčítání obyvatel, kdy se každý musel dostavit do místa svého narození a tam se nechat zapsat. A jelikož v Betlémě bylo hodně lidí, kteří tam už nebydleli a jen přicestovali, byly hostince už plně obsazené, a na noc, kdy se Ježíš narodil, nenašel Josef s Marií ubytování jinde, než ve chlévě.
Na třetí adventní neděli se zapaluje svíčka růžová. Ta dostala jméno pastýřská. Růžová barva vyjadřuje radost z toho, že se blíží konec postního období a adventní období získává slavnostnější ráz.
Poslední, čtvrtá svíčka má barvu opět fialovou. To je andělská svíce. Má představovat mír a pokoj, který přináší právě narozený Spasitel. Čtvrtá adventní neděle může dokonce někdy připadnout přímo na Štědrý den.
Jen malé bezpečnostní upozornění na závěr tohoto pojednání o adventním věnci - dbejte na svou bezpečnost. Hořící svíčka představuje určité riziko požáru. Zejména, pokud je věnec z umělého chvojí a je zdoben nějakými hořlavými doplňky. Ale i věnec z opravdového chvojí časem seschne a tím se stává snadno hořlavým. Hořící svíčky mějte celou dobu pod dohledem a raději je po pár minutách zase zhasněte. Rozhodně je nenechávejte hořet přes noc a ani ne až do konce.
Vánoce na Valašsku – region značky BONVER
Na vyjmenování všech vánočních zvyků asi nemáme prostor. Většinu jich stejně znáte, případně jste o nich alespoň něco slyšeli. A tak jsme si vybrali jen jeden zajímavý kraj, který dodnes své tradice udržuje při životě – Valašsko.
Valašské Vánoce se od ostatních lišily zejména tím, že byly chudší, než jinde. Prostě to, co se tu urodilo, z toho se historicky Vánoce musely vypravit. To hlavní, co vždycky muselo být, to byl koš kobzolí (jak se tu říká bramborám) a zelí pod vánočním stolem. Jak praví valašské přísloví - kobzole a zelé, živobytí celé.
Při tradičních obchůzkách koledníků se zpívaly koledy a koledníci roznášeli štěstí, symbolizované zelenými zdobenými větvičkami. Ty měly zajistit úrodu a štěstí do celého nadcházejícího roku. Hospodář, kterého koledníci navštívili, je na oplátku pohostil. Panímáma na podnose donesla nějaké koláče a cukroví, zatímco pan otec nalil žbrdolek nějaké pálenky a společně si připili.
Ale bylo to náročné koledování. To víte, jak jste obešli 20 chalup a v každé byla do žbrdolku jiná kořalička, tož to už sa ke koncu aj nohy podlamovaly. V bohatších staveních se našlo ke kousku chleba i trocha špeku, případně troška masa ze zabijačky.
Na štědrovečerním stole moc bohatě prostřeno nebývalo, ale pěkných zvyků se tu drželo dost. Pod talíře se třeba dával kousek chleba, aby bylo po celý rok co jesť. Nebo drobnou minci, aby sa peníze držely v chalupě, na podlahu se také položila sekyrka - kdo na ní chvíli postál, toho pak celý rok nebolely nohy.
Z dalších odlišností celého vánočního období vzpomeňme slavení svaté Matičky. Ta nahrazovala oslavy Mikuláše, který se na Valašsku moc neslavil. Svatá Matička 8. prosince chodila zahalena do bílého a rozdávala dětem sušené kvaky. Někdy ji doprovázel anděl i čert. A co jsou sušené kvaky? Obyčejný tuřín. Dnešní děti by si na něm pravděpodobně moc nepochutnaly. Ale přidávalo se i sušené ovoce jako jablka, slivky apod. Jinak se na větší dárky tradičně moc nedostalo. Šlo hlavně o náboženské svátky a oslavy Ježíšova narození.
Na samotný Štědrý den se držel přísný půst. To bylo samozřejmě náročné hlavně pro děti, které viděly, jak se matička celý den v kuchyni otáčí a připravuje večerní hostinu. A tak jen tajně vylizovaly mísy a ochutnávaly zlomky. Ale jinak přísný půst až do první hvězdičky na nebi. Prý ani ryba po celý štědrý den vody nepolkne.
Ale večer i v té nejchudší chalupě muselo být bohatě všeho, co se na hospodářství urodilo. Hlavně ty kobzole a zelé, ale i mrkve, ten tuřín, cibule, česnek, nějaké proso, pohanka, jablka, ořechy, kdo mohl, tak třeba i trochu špeku, vejce. Hlavním jídlem byla polévka. Buď hrašanka nebo zelačka.
Ryba jako druhé slavnostní jídlo, se na Valašských stolech začala objevovat až okolo 50. let minulého století. Do té doby se jedla krupicová kaše, takzvaná vrťanka. Dělala se totiž z vrťané krupice. Čili ne přímo mleté, ale spíše tak trochu drcené.
Před samotným jídle bylo zvykem jako první sousto snít kousek chleba namazaný trochou medu. To, aby byl člověk v dalším roce zdravý a „sladký“, čili milý na ostatní. Přečetla se z evangelií zpráva o narození Krista a pak se zasedlo ke štědrovečernímu stolu. Nikdo nesměl od stolu vstát až do konce večeře, takže hospodyňka musela mít všechno po ruce tak, aby ani ona neopustila stůl. To by přineslo neštěstí či smrt do chalupy. Dokonce i stůl samotný měl nohy spoutané řetězem kolem dokola. To proto, aby rodina zůstala pohromadě a nikdo neodešel.
Štědrost i v tak nuzných poměrech, jaké na Valašsku panovaly, se projevovala i po skončení slavnostní večeře. Sesbíraly se zbytky ze stolu a všechna domácí zvířata si na nich pochutnala. Dostal pes i kočka, slepice, a kdo měl, tak i dobytek. Část se vysypala ke kořenům ovocných stromů na zahradě. A hrst pohanky nebo prosa vyhodil hospodář do vzduchu, což se mělo donést až na pole, které pak mělo dobře rodit příští rok.
Večerní čas, který zbýval do půlnoci, se trávil v rodině. Krájely se jablka, jestli uvidíte hvězdu, louskaly se ořechy a pouštěly se lodičky ze skořápek, zpívaly se koledy a četlo se z Bible, před půlnocí se šlo do kostela, kde už byla připravena půlnoční mše.
A pokud se chcete potěšit některou koledou, kterou si koledníci chtěli vysloužit nějakou odměnu, tak poslechněte si pár popěvků a říkadel:
Paní mámo na tom srubě, hnijí vám tam jabka hrubě. Jděte vy jich přebírať, byste nám tež mohla dať.
Dejte pecen chleba, však je mi ho třeba. Dáte-li nám hus, uříznu si kus. Dáte-li nám prase, na příští rok jsme tu zase.
Sviňa kvíka u krmníka. Tetko, dajte makovníka. Nedáte-li makovníka, rozleju vám hrotek mlíka.
A jak můžete trávit vy letošní Advent a Vánoce nejen na Valašsku s BONVEREM?
Advent, to jsou celé 4 týdny, kdy každý z nich znamená pro návštěvníky Casin a Clubů Bonver nějakou výhodu, odměnu nebo dárek. Někdy jen pro oslavence, jindy pro všechny, kdo si přijdou zahrát. Kontrolujte si proto denně v průběhu prosince náš adventní kalendář, zda právě dnes není váš den, sledujte nás na sociálních sítích Facebook a Instagram či přímo v pobočkách BONVERU Vám ochotný personál sdělí aktuální denní odměnu či akci!
V Casinu Bonver jsme si pro vás na poslední měsíc roku 2022 přichystali velkou adventní akci – BONVER ADVENTNÍ KALENDÁŘ 2022.
Na každý den od 1. do 24. prosince. je pro naše věrné hráče připraveno překvapení ve formě mimořádných odměn, Jackpotů a bonusů, VLT turnajů - tedy téměř celý prosinec na Vás čeká minimálně 24 neskutečných dárků a akcí! Hlídejte si akce v našem adventním kalendáři a přijďte si pro své mimořádné odměny do Casina Bonver.
Pro zobrazení výsledků zadejte prosím Vámi hledanou informaci